Tady jste
MaxiHokej Rozhovory 

Lukáš Musil: Z extraligy ke kariéře úspěšného tatéra a malíře!

Lukáš Musil pro MaxiHokej.cz

Mám ještě dva mladší bráchy a rodiče chtěli, abychom se naučili bruslit. Tak nás vzali na zimák. Bráchové přebruslili hřiště jen, když na ně máma mávala ze střídačky bonbónem. Ale mně to bavilo hned, asi se mi to líbilo, že tak často padám…

Začínal jsem s hokejem v šesti letech na pražské Hvězdě. Až v dorostu mě koupila Slavia.

Do Mladé Boleslavi jsem jezdil ještě jako junior, chytal jsem na střídavý start první ligu mezi dospělými. Na Kladně to pak byla jiná písnička. To už jsem byl vyloženě nešťastnej. Od začátku sezony jsem věděl, že už nechci hrát. Dokončil jsem sezonu jen z “povinnosti”.

To už se nedalo.

Vždycky před tím jsem chodil na trénink první a jako poslední jsem lezl z ledu.

Ale na Kladně jsem chodil poslední na led a jako první mizel pryč. Už jsem byl vnitřně úplně jinde.

Nešťastnej na ledě. A podle toho to i vypadalo.

Už jsem nic nechytl. Ztratila se vášeň a láska pro ten sport. Přesvědčení.

Skončit s hokejem bylo lehké. Chtěl jsem prostě být šťastný a má cesta vedla jinudy. Proto jsem musel skončit.

Chtěl jsem hledat. Dozvědět se o sobě i v jiných polohách.

Proto jsem se stal tatérem.

Začněme u vaší hokejové dráhy. Jak byste shrnul tuto životní kapitolu?

To, že jsem se stal gólmanem, to asi vycházelo z mé samotářské povahy. Táhlo mě to do brány hned. Už když jsme se učili bruslit, tak jsem si v rohu pořád klekal a různě se válel.

Prý jsem si tenkrát to chytání doma vyloženě vybrečel. Máma řekla: “Tak jo. Dostane pukem, bude ho to bolet a už tam nebude chtít,” ale já tam zůstal, strašně mě to bavilo.

Na Slavii, to bylo fajn, protože jsem tam přišel z Hvězdy v patnácti letech a myslel jsem si, že zase za pár měsíců budu zpět na Hvězdě.

Strašně jsem z Hvězdy nechtěl pryč. Slavia mi přišla jako až moc velký svět.

Přeci jen jsem byl z malého rodinného klubu. Ale nějak jsem si vybojoval místo. Dostal se do mládežnických nároďáků. Byly to fajn roky.

Do Mladé Boleslavi jsem v podstatě jezdil jen na zápasy, takže nemůžu moc mluvit.

Ale strašně rád vzpomínám na pana Hořavu. Skvělej trenér a rovnej člověk.

Na Kladně už jsem byl mimo. Totálně. Nechápu, že jsem tu sezonu vůbec nějak dal.

Opravdu.

Byl jsem úplně nepřítomen.

Pak jsem skončil. Zvláštní je, že se mi po hokeji nikdy nestýskalo. Ale tu hru jsem měl rád.

Mrzí mně, že jsem neskončil dřív. Minimálně o ten poslední rok.

Ale je pravda, že občas chodím hrát inline hokej na Stalina. Je to sranda, ale jinak nehraju.

Z hokeje se stýkám už jen s pár kamarádama, se kterými jsem hrál na Hvězdě jako prcek. Chodili jsme na hokejovou základku a jsme přátelé dodnes.

Občas se vidím s Lukášem Mensatorem, občas někoho potkám. Naposledy Kubu Klepiše, se kterým jsem hrál na Slavii i mládežnických nároďácích. Jsme stejný ročník.

Jak to bylo tenkrát, když jste reprezentoval Česko v těch mládežnických kategoriích?

Získali jsme bronz na mistrovství světa do 18 let. Ale jinak na to vlastně nevzpomínám. Celkově to byly hezké hokejové roky. Jak ve Slavii, tak i v mládežnických reprezentacích obecně.

Ale byla to doba, kdy jsem začal přemýšlet o tom, že bych se jednou hokejem mohl živit.

To bylo, když jsem jel poprvé na reprezentaci do šestnácti let.

Tam jsem si poprvé uvědomil, že by to mohla být jednou moje práce.

Jenže teď opravdu nevím, co by se muselo tehdy stát, abych u toho hokeje zůstal.

Muselo by mě to prostě bavit a dávat mi to smysl hrát dál, což už mi nedávalo. Asi bych se musel cítit jako výjimečný talent, což jsem naštěstí nebyl.

Jinak opravdu nevím. Už jsem byl ve svém vnitřním světě jinde.

Pokud budu mít někdy děti, ke sportu je potáhnu stoprocentně. Jestli to však bude hokej, to nevím. Asi se to bude odvíjet od místa, kde budu žít.

Především kolektivní sporty obecně jsou opravdu fajn pro rozvoj osobnosti dětí. Učit se chovat v kolektivu, týmová práce, zároveň si vybojovat své místo.

A ještě tedy k vaší současnosti. Stal jste se uznávaným tatérem, později malířem. Jak jste se k tomu dostal?

No, šel jsem si nechat udělat své první tetování a nadchl mně ten proces. Magie, svoboda, výtvarno. Naprosto odlišné emoce a požadavky v porovnání s hokejem. Nová výzva!

Tetoval jsem třeba bývalého reprezentačního fotbalistu Karla Poborského… I ten hraje hokej v Budějovicích s veteránama. A toho jsem docela počmáral, no.

Už několik je však netetuji. Jen občas udělám pro radost takovou “podpultovku”. V současnosti se soustředím na volnou výtvarnou tvorbu. Především na obrazy, tím se živím.


Lukáš Musil

Narozen: 9. května 1984 v Praze, Česká republika
Národnost: česká
Výška: 180 cm
Váha: 75 kg

Kompletní profil hráče na Eliteprospects: ZDE


Datum rozhovoru: 1. 3. 2017 | Autor: Lukáš Jůdl | Respondent: Lukáš Musil

Související články