Tady jste
MaxiHokej Rozhovory 

Marek Pinc: Zákulisí hokejového života v Anglii a Kazachstánu

Marek Pinc pro MaxiHokej.cz

Skončil jsem v Kazachstánu, asi týden jsem trénoval s Litvínovem.

Pak se ozval agent se dvěma nabídkami: “Marku, ta první je na farmu Minsku, druhá do Anglie.”

Jak to tedy bylo s Anglií?

Vzal jsem to druhé, přeci jen, v Sheffieldu byl Darrell Hay, se kterým jsem hrával v Liberci. Taky tam byl Ben O’Connor, toho jsem znal z Kazachstánu. Právě oni mě vedění Sheffieldu doporučili.

Moc jsem nevěděl, do čeho jdu, tak jsem zavolal mému dobrému kamarádovi Danovi Pudilovi, který tam už tou dobou hrál fotbal. Nakonec mě všechno příjemně překvapilo.
S Danem jsme dobří kamarádi už několik let a pochopitelně jsem tam nemohl vynechat některé jeho zápasy. V Čechách si někdo řekne: „Druhá fotbalová liga?“. Jenže to je super fotbal se super atmosférou – chodilo tam normálně čtyřicet tisíc lidí. Premier League jsem bohužel nestihnul, hráli jsme zápasy ve dny, kdy se
hrála.

Stejně tak u nás mnohé překvapí, že tam lidi hokej mají hodně rádi. Chodilo na nás osm i devět tisíc lidí, kteří si to tam šli užít.

Podle mě tam bylo i hodně takových, kteří tomu ani nerozuměli, ale bavili se. Dali si pivko, klobásu, zazpívali si a byli všichni spokojeni.

A podmínky v Anglii? V té nejvyšší lize, kde jsem hrál, byly podmínky srovnatelné s českou extraligou. A není se čemu divit, tam se jen tak někdo nedostane. Hraje tam hodně hráčů, kteří prošli NHL či AHL. Se mnou v Sheffieldu bylo třináct Kanaďanů, dva Američané, dva Švédi a já.

Strava tam, to však byly pořádné prasárny. Všude hranolky, fish and chips, hamburgry. Před zápasem jsme třeba zastavili u mekáče a kluci si to normálně dali, to jsem docela koukal. To u nás naprosto neexistuje, to si dáme třeba špagety.

Podařilo se nám vyhrát titul a oslavy byly velký – slavili jsme asi čtyři dny. Co je zajímavé, tam je formát soutěže, jako ve fotbale. Vyhrajete základní část a tím i titul.

Před tím jste si vyzkoušel Kazachstán. Jaké to bylo tam?

Už před tím jsem si zachytal v Kazachstánu. Bylo to poté, co jsem skončil ve Spartě a hledal angažmá. Tady totiž nic nevyšlo a já věděl, že v Pavlodaru bude hrát Tomáš Vak.

Nejdřív jsem se toho obával, ale nakonec to byly krásný tři roky.

Bylo tam hrozně moc Slováků a slovenský trenér. Udělali jsme si to tam, jako doma. Potom za námi přijeli rodiny s dětmi, všichni jsme se stýkali, bylo to fajn. Ti Rusáci pak pomalu mluvili v kabině česky.

Pavlodar je krásné město, srovnatelné v mnoha ohledech s Českem. Jenže, má to dvě strany mince, je tam totiž i hodně žebráků. To je potom docela nepříjemné.

No, ale, Rusáci mají zkrátka rádi vodku, to je jejich. Když jde v Česku někdo na oběd a dá si k němu pivo, oni si dají butylku vodky. V restauracích to tam měli na každém stole.

Tam jsme jedli takový ty jejich šašliky, ovce, koně. Jednou tam byl nějaký svátek, kdy se tam podřezávala ovce, ale tohle mi moc nejelo. Spíš jsem se držel kuřete a tak.

Tomáš Frolo vyprávěl, že ho v Kazachstánu trápili, hrozila mu mafie a tak. My to měli v Pavlodaru v klidu, všichni byli příjemní. Ve městě nás dokonce poznávali, hokej tam je hodně populární. Byla tam hala asi pro tři tisíce, ale vždycky bylo plno.

Hodně jste toho nacestoval…

Dlouho jsem byl v Litvínově, pak rok v Kladně. Ta sezona v kladenském týmu byla hodně zlomová. Bylo mi dvacet, v Litvínově byl tehdy skvělý Zdeněk Orct, přes toho bylo těžké se prosadit.

Do Kladna mě vzal Miloš Hořava, který se mnou hrál v Litvínově. Od té doby jsem chytal a chytám pořád.

Potom jsem byl sedm let ve Vítkovicích. Tam jsem potkal manželku,  narodili se mi tam kluci, dvojčata. Společně jsme byli pak i šest let v Liberci.

Doma jsme v Litvínově, tady máme barák, bydlíme tu. Když jsem byl sedm let v Ostravě, měl jsem tam byt, stejně tak v Liberci. Teď už jsme v Litvínově, tady jsme se usadili.

Hokej mě pořád baví, ale je mi 38 let, asi to nebudu hrát jako Jarda Jágr, tak dlouho.

Teď chytám za Most, rozhodl jsem tak hlavně kvůli dětem a už hokejově moc cestovat neplánuji.

Jenže lidi se tu na hokej nenaučili chodit. Na zápasy jich je tu třeba sto, dvě stě, to si přijdu jak při nějakém přáteláku.

Oba kluci teď šli do školy, do Litvínova. Ten první, ten je úplný blázen do hokeje, začal chytat a ten by to nejradši hrál 24 hodin denně. Ten druhý, ten dělá v Chomutově street dance a už vyhrál mistrovství České republiky. V červnu mají mistrovství světa. Ten je zase blázen do tancování, pořád si doma tancuje.

Doma se vážně nezastavíme, jeden kluk mastí hokej, druhý mu u toho tancuje.

Máte často hodně specifický vzhled výstroje. Dbáte na to?

Chytal jsem v hodně různých výstrojích. Třeba v té, jak jsem měl v Liberci, tu retro, o té jsem přemýšlel už rok před tím. Ohlasy se na ní dost lišily. Půlce se to líbilo, půlka to kritizovala.

Jednu sezonu jsem odchytal tak, že jsem měl jeden beton bílý, druhý modrý, to bylo taky v Liberci.

Měl na betonech taky vyobrazenou pavučinu, na jiných americkou vlajku. Nic hlubšího v tom ale není, jen se pokaždé snažím vymýšlet něco nového. Příští rok zkusím třeba růžovou.

Design je vždycky na nás. Firma nám dá čtvrtku papíru, na které je typ betonu, my si ho jenom vybarvíme. Tahle fáze se realizuje už tak v dubnu nebo květnu. Hotová výstroj přijde tak v červnu, když jdeme na led.

Třeba před letošní sezonou se mi stalo, že jsem nevěděl, kde budu chytat. Tak jsem to vyřešil jednoduše. Koupil jsem si všechno bílé a oni pak dělají to, že vám to dodatečně dobarví.

To samé s maskou. Tu nám dělá pan Korál, kterému pošleme, co na ní chceme a on nám to na ni nastříká.

Základ je vědět, kde budete hrát, kvůli barvám.


Marek Pinc

Narozen: 20. března 1979 v Mostě, Česká republika
Národnost: česká
Výška: 175 cm
Váha: 80 kg

Kompletní profil hráče na Eliteprospects: ZDE


_

Datum rozhovoru: 30. 1. 2017 | Autor: Lukáš Jůdl | Respondent: Marek Pinc

Úvodní foto: Pavlodar

Už brzy se můžete těšit na další zajímavé rozhovory, tým MaxiHokej.cz. 

Související články